Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2017 datla černého. Chce tak přitáhnout pozornost veřejnosti k lesům a zdůraznit potřebu zachování odumírajících a mrtvých stromů nejen v lesích, ale i v městských parcích a zahradách.

„Letošním ptákem roku je notoricky známý „lékař stromů“, datel černý,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „Datel je lesní pták, se kterým se můžeme setkávat stále častěji. Jako řada dalších druhů, i on si zvyká na blízkost lidí a můžeme jej zahlédnout i ve velkých městských parcích – pokud v nich ponecháme staré velké stromy.“

Datlové jsou přes svou velikost — měří skoro půl metru — poměrně nenápadní. Jejich nezaměnitelnou černou siluetu s červenou čepičkou a slonovinově světlým zobákem zahlédneme nejspíše v letu, anebo se prozradí svým typickým hlasitým voláním. Typ lesa příliš nerozhoduje, datly nacházíme v nížinných listnatých lesích i v porostech smrku. Podmínkou je jen dostatečný věk porostu s dostatkem velkých stromů, které poskytují jednak potravu, jednak prostor k dlabání hnízdních dutin.

Datly bychom mohli uvádět jako příklad ptačí věrnosti. Mláďata se příliš daleko nestěhují, a jakmile se jednou vytvoří pár, žije a hnízdí spolu po řadu let, často i opakovaně ve stejné dutině. Dožívají se přitom úctyhodného věku až přes 25 let.

Zajímavostí je přizpůsobení datlů jejich hlavní potravě, kterou tvoří nejrůznější hmyz žijící ve dřevě, především ale mravenci. Aby se za nimi dostali i do nejužších chodbiček hluboko uprostřed kmenů, mají nejen vyztužený zobák zakončený na konci svisle seříznutý jako dláto, ale i jazyk dvakrát delší než je zobák a zvláštní aparát, který umožňuje vypláznout jazyk daleko dopředu. Ve spojení s lepivými slinami a harpunovitými háčky na špičce jazyka jde o dokonalý lovecký nástroj.

Co můžeme udělat pro datla (a další šplhavce)

„Datel, i jeho příbuzní strakapoudi, potřebují k životu staré, odumírající a mrtvé dřevo,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek. „Měli bychom se snažit, aby ho byl dostatek nejen v lesích, ale i v městských parcích nebo v zahradách. Návštěva datla či strakapouda nám totiž napoví, že takový suchý strom skutečně žije. Je rájem mnoha druhů hub a nejrůznějších brouků, mravecnů a jiných bezobratlých, kteří tvoří prostřený stůl pro datly, strakapoudy, žluny, brhlíky, šoupálky a další druhy ptáků.

Jako spotřebitelé bychom pak měli vyhledávat dřevo a dřevěné výrobky s certifikátem FSC (Forest Stewardship Council, www.czechfsc.cz), který zaručuje, že dřevo pochází z lesů, kde je dost místa i pro datly a další lesní tvory.

Mapujeme datly

„Pro veřejnost jsme připravili jednoduchou výzvu,“ říká Zdeněk Vermouzek. „Budeme se snažit zaznamenat výskyt co největšího množství datlů v průběhu celého roku a na závěr vyhodnotit, kde všude se datli vyskytují a jaké typy prostředí jsou schopni osídlit. Velice zajímavou otázkou je, zda se biotopové preference datlů v poslední době opravdu proměnily, zda se například objevují ve větší blízkosti lidských sídel.“

Vydat se do lesa za datly můžeme celý rok, ale na jaře (od února do května) máme největší šanci se s nimi setkat, protože to bývají nejnápadnější. Obhajují teritorium, honí se se svými soky, tesají dutiny a hledají partnery pro hnízdění. Uvidíte-li v přírodě datla, zaznamenejte svá pozorování do Faunistické databáze ČSO avif.birds.cz. Znáte-li ptáky dobře, zadávejte kompletní seznamy, ze kterých se dozvíme i to, že jste na lokalitě byli, ale datla jste neviděli. Díky společně nashromážděním údajům pak budeme moci odpovědět na otázky, jaký druh lesa datel upřednostňuje, jaká nejmenší musí být souvislá plocha lesa, aby datlovi ještě stačila nebo zda se přibližuje k lidským sídlům.

Zdroj: http://www.cso.cz/index.php?ID=3037